Bostonský Oldskůlák

O víkendu 5.června 2010 se konal na kurtech v české Lípě již tradiční třetí ročník turnaje s názvem „Bostonský Oldskůlák“.  Po propršeném měsíci květnu jsme měli celkem obavy, zda nám uplakané počasí nevydrží a zda nebudeme muset akci na poslední chvíli zrušit. Naštěstí se nám počasí umoudřilo a na sobotní ráno nám přichystalo naprosto vymetenou oblohu bez jediného mráčku.  V průběhu turnaje pak bylo zajímavé pozorovat změny v dosud vyšisovaných barvách kůže účastníků postupně směrem k červeným odstínům a v podvečerních hodinách pak k sytě rudým barvám. Na letošní oldskůl jsme postavili týmek v sestavě: Náhra: Johny, smečáci:Jiřík, Fíla, blokeři:Mates, bája a na účku vyběhl na kurt v barvách mlátiček mačeťák Machis. Již ráno nás však zklamali domácí hráči Johny a Machis, kteří si nevzali na turnaj trika Bostonu. (Jsem pro zavedení pokut za další prohřešky tohoto typu. Navrhuju Rundu morganů s kolou pro zbytek týmu!!!!!!!).

Teď již k volejbalu: Do turnaje se nám letos přihlásilo pěkných jedenáct týmů velice slušné kvality. Zastoupení zde měli i hráči zahraničních klubových soutěží, největší hvězdou turnaje byl bezesporu Honza Štokr hráč Italské Perugie, dále se na turnaji prezentoval také Kuba Veselý hrající za Francouzskou Sete a v neposlední řadě pak hráč Belgického Noliko Maaseik, Aleš Holubec. V zhledem k počtu jedenácti týmů jsme zvolili systém tří skupin (3,4,4) přičemž ze tříčlenné skupiny postupovali týmy dva a ze čtyřčlenných pak týmy tři.

Složení skupin po losu vyšlo následovně: Skupina „A“: Panda Jablonec, Hradec Králové, Malá Skála a Boleslav. Skupina „B“:  Liberec, Matiky, Česká Lípa „B“, Děčín a skupina „C“: Kladno, Boston, Česká Lípa „A“. Po vyrovnaných bojích ve skupinách postoupily do čtvrtfinálového pavouka tyto týmy: Liberec x Malá Skála (Postupující Liberec), Panda x Boston (Panda), Matiky x Hradec (Matiky) a Česká Lípa „B“ x Kladno (Česká Lípa „B“). V semifinálových bojích pak na sebe narazili týmy: Liberec x Česká Lípa „B“ (postup:Liberec), Panda x Matiky (Postup: Matiky). Finálové utkání bylo přehlídkou líbivého bojovného volejbalu, hraného na jeden set na jehož konci byl šťastnější tým Liberce, který v zápase těžil zejména z dobrého útoku z postu Univerzála a z dobře zorganizované obrany jak na síti tak v poli. Na třetím společném místě se pak umístily týmy Panda a Česká Lípa „B“, jimž už po vyčerpávajícím turnaji nezbylo dostatek sil na sehrání duelu o třetí místo.

Závěrečné vyhlášení proběhlo v poklidu zázemí místních kurtů, týmům byly předány hodnotné ceny  o které se pak ve většině případů strhly tradiční střihačské mače. Pak již následovalo pouze loučení s hráči, kteří se odebírali ke svým domovům a posezení s domácími plajery v Šustříkově bufíku.

Závěrem ještě děkovačka: V prvé řadě Kosťovy, jež tvořil nenahraditelnou organizační jednotku turnaje, začež mu patří veliký dík. Dále Džinovy za to že přitáhl zajímavé tváře zvyšující prestiž turnaje, dále panu a paní Macháčkovým za finanční podporu turnaje a neposlední řadě všem zúčastněným, kteří si udělali čas a přijeli si na náš turnaj zahrát.

Memoriál Zbynka Neumana – Rokytnice

K poslednímu letnímu volejbalováni jsme s Bostonsko – mlátičským cirkusem vyrazili na tradiční Rokytnický turnaj. Sestavu jsme lepili na poslední chvíli a možná i díky tomu se nám v mančaftu sešlo pět blokerů (Jiří, Mates, Džabar, Bája, já) no a na poslední chvíli nám přislíbil účast i Johny5 náš tradiční schovávač náher.

Já, Bája a Jiřík jsem byl v roktytce již den předem na mixovým turnaji, kterej jsme mimochodem vyhráli a nenechali jsme si ujít tradičně skvělou párty v zázemí rokytnických kurtů, kde byla letos i diskotéka. Jak už to tak tradičně bývá na akcích s Jiříkem, nejednalo se zrovna o klidnou párty. Pan DJ „naštvánek“ by mohl vyprávět, jak mu Jirka točil s vypnutou disco koulí a když už ho to přestalo bavit tak šel a narval mě hlavou do nejbližší lavičky..ještě teď mě bolí za krkem, naštěstí pak vytuhl, a párty tak byla mnohem klidnější. Už jsme se jen s Džinem a s Bájou zlili pivkama (ted nemyslím opili) a nechali se odvést nejhezčí taxikářkou v Rokytnici (Lůca) domů.

Druhý den ráno nás tři nabral Mates s Johnym a turnaj mohl začít. Nalosováni jsme byli do skupiny společně s celkem hratelnými soupeři a to Turnov, Dvůr a Liberec. První mač respektive první set proti Turnovu jsme testovali Džábu na smeči a až na odstupováni, jež mu dělalo problémy to celkem štípal. Avšak naše hra založená na taktice překulit míč a vše ublokovat na Turnov nestačila. Ve druhém setu jsme již díry v blocích zalepili a suše ho 26:24 uhádali..:-)

Další dva mače byly kopií toho prvního s Liberečákama remízka o5 jsme vyhráli až druhý set no a se Dvorem jak by smet. Skupinou jsme tedy prošli bez prohry.  Díky výsledkum ostatních mačů jsme však nepostoupili ze skupiny a dohrávat mače o osmé místo bylo už pod naši důstojnost. Skončili jsme tedy na krásném osmém místě. Jediný kdo měl radost z tohoto výsledku byli Lípáci, kteří už při posledním mači kuli pikle, jak to zahrát abychom nepostoupili no a my ostatní taky (ale to se neříká).

Každopádně se jednalo o poslední letní turnaj, takže bych chtěl poděkovat všem hráčům bostonu, kteří náš týmek v Létě reprezentovali. Ikdyž jsme byli pouze na dvou turnajích LA doufám, že příští rok už se nám zadaří sejít se na vícero akcích. Třeba hned na zim,ním turnaji v ŽeleBrodě.

BOSTONSKEJ OLDKULAK

Tento víkend (23. Květen) náš týmek pořádal v pořadí již druhý ročník turnaje nazvaného „Bostonskej Oldskůlak“ (Turnaj hraný podle starých pravidel). Původně se turnaje mělo zúčastnit 8 týmů, což by zajišťovalo ideální možnosti pro zvolení herního systému turnaje na dvě čtyřčlenné skupiny. Avšak tým Dobešky se z nám doposud neznámých důvodů nedostavil. Tudíž jsme se dohodli, že se pokusíme o sehrání turnaje v jedné sedmičlenné skupině a zahraje si tak každý s každým, tedy náročných šest zápasů.

Turnaje se zúčastnila družstva: Pédéčka – Příbram, Vrchlabí, Panda – Jablonec nad Jizerou, Srbsko – Benátky nad Jizerou, Železný Brod, Česká Lípa, Bostonský Mlátičky. Naše sestava byla: Fíla, Jirka, Mates, Bája, Javor, Aleš. V prvním duelu jsme narazili na domácí Lipáky, se kterými po nervózním průběhu prohráváme 0:2. Ve druhém zápase jsme dle losu narazili na tým Srbsko, který po trošku neurovnaném průběhu porážíme 2:0. Další duel jsme sehráli s tradičním soupeřem Pandou, která nás loni na prvním ročníku tohoto turnaje porazila. Letos nenecháváme nic náhodě a vyhráváme 2:0. S týmem Železného Brodu jsme se trápili pouze v prvním setu, druhý vyhráváme poměrně přesvědčivým výsledkem. Poslední zápas jsme sehráli proti týmu Vrchlabí, soupeř sice kousal, avšak Bostonská mašinerie již byla v plných obrátkách v úvodu obou setů si vždy budujeme potřebný náskok, který držíme až do konce. Poslední mač nám odřeklo družstvo Příbrami, jehož hráči již pospíchali domů.

Celkově hodnotím turnaj jako povedený, jediná škoda je, že nedorazil osmý tým, který by zaručil méně náročný a atraktivnější turnaj. Tak snad příští rok.

Závěrem děkuji panu Macháčkovi, za finanční podporu našeho turnaje, Kosťovi, že si udělal čas a pomohl nám s organizací, všem týmům, za hodně slušnou úroveň a hráčům Bostonu, za dobré sportovní výkony, jež nám zajistili prvenství v turnaji.

Konečné pořadí turnaje:

1 Bostonský Mlátičky

2 Panda (Jablonec nad Nisou)

3 Vrchlabí

4 Česká Lípa

5 Železný Brod

6 PD (Příbram)

7 Srbsko (Benátky nad Jizerou)

Pardubice, nikdy více….

Tento víkend jsme se s mlátičkama v poměrně slušné sestavě (Fíla, Bája, Dejv Staněk Jirka Vobr, Jawor a já) vydali za sportem na turnájek do Pardubic. Již při příjezdu nás mile překvapil areál místních kurtů v příjemném prostředí v centrální části města.

Do turnaje se přihlásilo 12 týmků, které pořadatel rozlosoval do 3 skupin po 4. Ve skupině jsme se trošku hledali (Není taky divu, pro většinu z nás to byl první venkovní sport) avšak proti soupeřům Pardubic „B“ a šmoulům jsme poměrně přesvědčivým výkonem zvítězili, proti Třebové se nám již tak nedařilo a v koncovce jsme o chloupek prohráli. I tak nám to však stačilo na první místo v tabulce, tudíž jsme šli do rozřazovacího utkání o tříčlennou finálovou skupinu z lepší pozice.

Zápas o postup do finálové skupiny bych hodnotil jako jeden (jestli ne jediný) dobře odehraný zápas, proti poměrně zkušenému týmu (název si již nepamatuju) vyhráváme soustředěným a přesvědčivým výkonem 2:0. A postupujeme tak do finálové skupiny, do které se společně s námi probojovalo družstvo České Třebové a Venku poprvé. Ještě před zahájením finálové skupiny za námi přišli Třebováci s návrhem, že bychom mohli započítat zápas ze skupiny. Půlka hráčů našeho týmy byla pro, půlka proti. Spor rozhodla střižba, kterou vyhráli zástupci názoru zápas nehrát. Čekal nás tedy poslední rozhodující mač proti týmu „Venku poprvé“ který v úvodním zápase finálové skupiny remízoval s týmem Třebové. Rozhodující boj o závěrečné umístění ve finálové skupině však skončil fiaskem, hned od úvodních míčů si soupeř začal dělat poměrně slibný náskok. Náš tým bojoval více než se soupeřem s vlastními nepřesnostmi, zejména pak s nedotaženými náhrami, se kterými jsme oproti dobře blokujícímu soupeři těžko srovnávali. První set prohráváme 17:25, kdy se nám v závěru ještě povedlo alespoň trošku zkorigovat deklas a případnou „housku“ a uchovat si naděje do dalšího boje. Druhý set však začínáme serii nevydařených míčů stav asi 2:8, 4:12 a dál už sem to raději ani nepočítal. Za stavu asi 19:10, kdy už bylo jasné, že jsou naše naděje na úspěch v tomto turnaji „ty tam“ jsem po další nedotažené náhře na doskok z handy odcentroval míč neznámo kam a zakončil tak naše trápení na tomto turnaji. Za tento neuvážený čin se samozřejmě omlouvám (ale emoce, halt někdy převáží nad zdravím rozumem).

Závěrem bych snad jen rád poděkoval všem zúčastněným, že si udělali čas na tento turnájek. A nerad se opakuju, avšak doufám, že už si konečně vezmeme ponaučení z takovýchto zbytečně prohraných zápasů. Odjíždět z turnaje se třetím místem není výsledkově zase tak špatné, horší je však odjíždět z turnaje se třetím místem a s pocitem, že jsme na hřišti nepředvedli to, co opravdu umíme. A navíc si ani pořádně nezahráli..:-( Poslední dobou začínám mít pocit, že dobré jméno, jež si náš tým budoval vítězstvími v celé řadě turnajů úvodních ročníků našeho působení se začíná pomalu ale jistě vytrácet a výkony, jako byl ten v Pardubicích mu jistě nepřidají. Doufám, že po dalším turnaji (Oldskůláku) nebudu muset psát takto strohý komentář, ale jen perličky z našeho sportovního výkonu, jako tomu bylo za „starých“ časů.

Memoriál Zbyňka Neumana

Na memoriál jsme se letos vypravili už ne jako černý koně turnaje ale jako obhájci titulu…ani tentokráte jsme nic nepodcenili a přijeli do Rokytnice již v sobotu večer a to zejména kvůli oslavě dvou narozenin hráčů bostonu Honzy a Matěje. Večer začal poměrně slibně, kdy jsme ještě na kurtech vykalili asi litr fernetu a pullitru rumu(Což byla nezbytnost vzhledem k počasí) a poté jsme se vydali do místního vyhlášeného podniku „Roky bar u Pičuse“, kde jsme se oddávali bujarým oslavám. Při tomto slavení nechyběli samozřejmě ani kvalitní mače ve stolním fotbálku, střižby o cvrnkání mezi oči a Píďou vyhecované střižby o facku, na které nejvíce doplatil Honza Javůrek, který si s Hýzim vystříhal asi 5 facáků v řadě za sebou(celkem slušná sérka). Po důkladném předkalení jsme se vydali na místní Disco „Kino“. Zpočátku nás malinko překvapilo, že v kině nikdo není, ale to nás neddokázalo vyvést z míry a během několika panáků nás bylo rázem plný celý podnik. Tanečních kreací jsme si užívali asi do 5 do rána, kdy jsme uznali za vhodné „jEt“ si dopřát zaslouženého odpočinku před náročným turnajem. Večer nebo spíš brzké ráno jsme přespali u nás na chatě. Ihned po raním zakokrhání jsme se vydali asi na kurty, spravili jsme se vynikající polívkou neznámého druhu a turnaj mohl začít….Do turnaje se přihlásilo 7 týmů z blízkého i dalekého okolí. Systém turnaje byl určen na dvě skupiny po 3 a 4 mančaftech. My jsme se nalosovali do skupiny B o 3 mančaftech. První zápas turnaje jsme porazili v tiebreaku Hartu a v druhém jsme podlehli Pobřeží kocoviny (Naši kámoši z Lbc). Tento nezdar v druhém zápase nám do semifinálového zápasu přiřadil poměrně slušně nabitého soupeře družstvo Kladna za něž nastoupila i řada známých jmen z extraligových kruhů. Na tento zápas jsme se však patřičně připravili a po nezdařeném úvodu a prohraném prvním setu, se Bostonská mašinerie dostala do potřebných obrátek a po srovnání na stav 1:1 jsme předvedli i slušnou psychickou odolnost v dramatické koncovce tiebreaku a dovedli jsme zápas do vítězného konce. Ve finále jsme pak narazili o5 na „Kocoviňáky!, které jsme v úvodním setu po slunci porazili, ale dále byl zápas v rukou Libereckých a to zejména v důsledku netaktického počínání Bostonu, kdy jsme se snažili i nedokonale připravené balony hrát jako konečné, což se nám vymstilo a tiebreak, jež už je sázkou do loterie, jsme na rozjeté Liberečáky nestačili. I přes zdánlivý nezdar ve finále musím hodnotit turnaj pozitivně, jelikož se nám podařilo předvést několik pěkných volejbalových momentů a atmosféra v zápase s Kladnem byla patřičně vyhecována a vše klapalo jako za starých dobrých Bostonských časů. Jelikož je turnaj v Rokytnici asi posledním antukovým turnajem Mlátiček, chtěl bych poděkovat všem jež náš teamek reprezentovali a samozřejmě i fanouškům a všem jež šíří dobré jméno Bostonu. Díky. A doufám, že brzy na viděnou ať už pod vysokou sítí, či při jiné příležitosti.

Nový maskot mlátiček...Pan míč...:-)

Vranov

Původně jsem nevěděl jestli mám o této akci vůbec něco psát, jelikož letošní zklamaní bylo veliké.Ale vzhledem k tomu, že naše stránky nenavštěvují pouze hráči Mlátiček, ale také další spřízněné duše, pár řádků je asi nezbytných.

Na Vranov jsme se letos vydali o5 dvěma kárkama Já sem jel s J5 a Machynem z Prahy a Bája bral Matese a Fílu v LBC.

V pátek jsme celkem slušně zapařili v místních vyhlášených podnicích ( Z jednoho nás teda vyhodili kvůli J5, který se namotal do mých tanečních kreací se židlí a byla z toho rozbitá židle).

Letošní ročník Vranovského léta se hrál v sobotu dohromady jak ženský tak mužský turnaj. Proto se první den stihly sehrát pouze čtyřčlenné základní skupiny. V úvodní skupině bych zmínil snad jenom jeden zápas, který byl flashbackem našeho loňského zlomového zápasu. Sehráli jsme zde zápas s družstvem Poštorné, který nám pískal (jestli se tomu tak dá říkat) pan rozhodčí Zeman (nejoblíbenější rozhodčí mlátiček).To byla naše jediná remíza v základní skupině, ze které jsme díky ostatním výsledkům postoupili z prvního místa. Po této skupině jsme si dali koupačku a udělali jsme si nechtěný výlet do Znojma do bankomatu, jelikož někteří hráči si mysleli že jim budou na víkend stačit dvě kilka J V sobotu byla kalbička vzhledem k značné únavě mnohem méně divoká a polovina mančaftu se odebrala na kutě již ve 12 hodin.

Nedělní ráno bylo krásně slunečné a jediné vrásky na čele nám působil fakt, že další skupinu hrajeme na odlehlých kurtech v lese. To co se tam odehrálo bych se nebál nazvat naprosto nejhorším výkonem bostonských mlátiček za celou dobu působení našeho seskupení. Je pravda že kurty byly neznámého povrchu po kterém to značně smekalo, ale soupeř na tom nebyl o nic lépe. Každopádně do tříčlenné skupiny jsme dostali dva mančafty úrovně KP1 na které nám nepřipadalo nutné pořádně se rozcvičit a taky to tak vypadalo. V prvním zápase jsme dostali suše 2:0 a vzhledem k tomu že jsme si mysleli, že postupuje pouze jeden tým byli jsme velice zklamáni. Před druhým zápasem jsme se dozvěděli, že postupují družstva dvě a vzhledem k tomu, že jsme viděli zápas mezi oběma soupeři věřili jsme tedy nadále v postup. Opět jsme se pořádně nerozhýbali a rozjeli jsme to opět ve stylu. Začátek setu s dvěma extraligovými hráči na síti 0:8 dále asi 9:20 a konec asi 12:25. Druhý set vypadal naprosto stejně akorát Mates tam vyšvihnul největší akcičku když při snaze vybrat jeden míč proběhl chatrným plotem…naštěstí se mu nic nestalo, protože to by byl už asi opravdu vrchol. Zajímavostí těchto dvou zápasů byla statistika Báji, který nevím kolikrát smečoval, každopádně si pamatuji pouze jeden úspěšný útok, což za 4 sety není opravdu mnoho. A ještě jeden Bájův útok stojí za zmínku kdy se Honza netrefil do balónu a vyslal svoji pověstnou šumivku přímo do ramene jedné faninky sedící 2 metry od hřiště. Nerad bych zde uváděl statistiku jenom Báji, jelikož každý si může sáhnout do svědomí a zamyslet se nad svým výkonem, ale u Báji se to dalo dobře počítat..J Po tomto výkonu jsme se zhrzeni vydali alespoň schladit do vranovské přehrady. Koukli jsme ještě na pár hezkých zápasů postupujících týmů a vyrazili směr domov.

¨

Zpětně akci Vranov nemůžu hodnotit vysloveně negativně, jelikož se nám povedlo sejít se po roce v nachlup stejném složení a pokud bych bral volejbal pouze jako doplněk a ne jako cíl výletu, tak se opět jednalo o akci povedenou. Kdybychom se však dostali alespoň na nějakého soupeře, po jehož prohře bychom si mohli říct na kurtě jsme předvedli co je v našich silách, ale soupeř je prostě lepší, tak by se nám asi odjíždělo přece jen o něco veseleji. Tímto apeluji na zdravý rozum všech hráčů, kteří se této akce účastnili a doufám, že už jsme na tolik zkušení volejbalisté, abychom se dokázali poučit z takřka žákovských chyb, které se nám na tomto turnaji povedlo nakupit.

Bostonskej "Oldskůlák"

Tento víkend, respektive sobotu tohoto víkendu jsme se rozhodli s klukama z bostonu uspořádat tak trošku netradiční turnájek. Jeho netradičnost spočívala ve zvoleném systému hraném podle starých pravidel do 15 bodů se ztrátami.

Jakožto pořadatelé turnaje jsme se vydali do Hradiště již v pátek, abychom se dohodli na podrobnostech ohledně zázemí a zařídili potřebné. Na tomto místě bych rád poděkoval panu Bajerovi, jež nás jako zkušený pořadatel zaškolil ve věcech potřebných pro kvalitní zázemí turnaje. A samozřejmě Kleinisovi, který nás jako správný Bostoňák nenechal ve štychu a značně nám s organizací pomohl. Po zajištění potřebného jsme se Já, Mates a Kleinis přesunuli do místní vyhlášené knajpičky Antoš Pub, kde jsme řádně rozebrali taktiku na druhý den.

V sobotu ráno jsme pak vyrazili na kurty dopřipravit potřebné a již při příjezdu nás vítala libá vůně magického vývaru od pana Bajera, který byl po ránu tím nejlepším vzpružovákem jakého se nám, a nejen nám mohlo dostat. Mezi 8 a 9 hodinou se nám začali pomalu sjíždět účastníci turnaje, jimiž pro jubilejní nultý ročník byly týmy: Ruky (Železný Brod),Lipáci (Lípa+Vrchlabí),Panda(Jablonec nad Nisou)Prasil (Mladá boleslav) a samozřejmě naše Skvadra Avangarda (Mates, Machys, J5, Davido, Bertík, Aleš a v záloze Kleinis). Vzhledem ke kvalitnímu obsazení turnaje se dalo očekávat, že všechny zápasy budou mít dobrou úroveň, a že to bude opravdu vyrovnaný turnaj se nám potvrdilo hned v úvodu, kdy po čtvrt hodině hry byl stav na jednom kurtu asi 3:2 a na druhém 1:1….:-)Systém byl určen, vzhledem k počtu pěti týmů, do jedné skupiny a hrálo se každý s každým na dva vítězné sety, za stavu 1:1 pak o vítězi rozhodovala zkrácená hra tzv. tiebreak do 15 bodů beze ztrát. V průběhu turnaje bylo celkem zajímavé pozorovat, jak velký je rozdíl mezi novými a starými pravidly a zajímavé bylo také pozorovat, jaké mají hráči problémy zbavit se již zaběhlých návyků jako je hra nohou, nebo servis hraný o pásku tzv. prase. Tyto situace pak byli jistým odlehčením mnohdy napjaté herní atmosféry, kdy jsme se u některých zákroků opravdu velice pobavili. Za „finále“ skupiny, respektive celého turnaje se dal počítat souboj mezi Bostonskýma mlátičkami a Pandou, jež byl plný nečekaných zvratů. První set vyhráli celkem s přehledem mlátičky. V druhém setu se však dostavil nám v poslední době známí efekt ulevování si a čekání, že se zápas dohraje sám, na což jsme doplatili prohrou v druhé sadě. Tiebreak pak byl odrazem celého zápasu, kdy se nám povedlo v úvodu dostat hráče Pandy pod značný tlak a vytvořit si slibný náskok 8:0, ale v závěru setu mě náš tým připomínal naši fotbalovou reprezentaci, kdy jsme čekali, že se to už nějak dohraje samo a Panda nás přehrála svým nasazením a zarputilostí, čímž si zasloužila prvenství v nultém ročníku našeho „Oldskůláku“. Po rozdání cen jsme ještě poseděli v celkem početném hloučku za příjemného červnového podvečera na terásce u kurtů, kde vládla celkem pohodová atmosféra a kde jsme se zástupci jednotlivých týmů zhodnotili průběh turnaje.

Pohodový víkend jsme pak zakončili úklidem zázemí kurtů a vydatnou nedělní snídaní o třech chodech (vývar, párky, guláš a nějakej ten vyprošťováček) a vydali se ke svým domovům. Teda až na mě, jelikož mě Mates odjel s klíčema, takže jsem jel s klukama do Lípy, ale stálo to rozhodně za to..:-)

Závěrem bych ještě rád rozdal pár díků:

Díky panu Bajerovi a paní Bajerové za značnou podporu vynikající Vývar a gulášek. Díky Kleinisovi, za vydatnou podporu, již tradičně luxusní ubytování a za neuvěřitelný servis v podobě donášky pivek až na kurty..:-),Díky Kóšovi a Novisovi,že jste si udělali čas a přišli nám helpnout. Díky Jirkovi Skřivanovi,za to jak nám vyšel vstříc. Díky Matesovi, ze zajistil pivko, kořky a stejčky, Díky Johnymu, že sehnal týmy…J, Díky Machysovi za uhlí. Díky všem týmům i jednotlivcům, jež si udělali čas a přijeli si zahrát a zafandit na náš „Oldskůlák“.No a samozřejmě dík patří i všem hráčům Bostonu byla to opět ta správná "bostonská pohoda".  

Autor článku: Aleš Vitvar

Mače v Turnově

Dne 19.4.2008 se vydaly Bostonský mlátičky do města Turnova,byl to přípravný turnaj na kvalifikaci do 2.ligy,které se účastní Turnov příští týden.

Do prvního zápasu nastoupil Turnov proti Benátkám,toto klání jsme bohužel nezastihli,ale vím že tento mač skončil 5:0 na sety pro Benátky,trávili jsme tento čas u odpoledního pivka v turnovské restauraci.

Náš první zápas začínal až od 15:00 s Benátkama.Když jsme nastoupili do tohoto souboje po řádném rozcvičení,už jsme prohrávali 4:0 a nepomohli nám to zlomit ani Bájovy vynikající rybičky pro diváky.Tento set jsme bohužel nezlomili a tak jsme prohrávali 1:0 na sety.Do dalšího setu jsme nastoupili s ještě větší nasazením a set jsme jednoznačně vyhráli.Poslední a rozhodující set byly Bostoni tak rozjetý,že umlátili Benátský klátičky a zápas vyhráli 2:1 a odvrátili vzájemné zápasy s Benátkama na svoji stranu.

Po malé pauze jsme nastoupili proti Turnovu,první i druhý set se vyvíjel po celou dobu vyrovnaně,akorát jsme nezvládli koncovky a tak jsme prohrávali 2:0 na sety.Do třetího a posledního setu jsme šli s tím,že to takhle nenecháme a dřeli jsme za každým balonem,a taky rozhodla Matesova neuvěřitelná náhra z půlky hřiště za hlavu na Báju a těžká bomba na zem,takže jsme set dotáhli do konce a jednoznačně jsme ho vyhráli.

Konečné shrnutí: Byl to kvalitní volejbal ze všech stran s napínavýma výměnama a navíc jsme porazili Benátky.

Všichni v týmu vědí,ze když nenahrává Javor,tak je to v klidu. ( Demagog )

Autor článku: Libajs

Rozporuplný turnaj v Železném Brodě.

Tuto sobotu se mlátičky z Bostonu vydaly na turnaj do Železného Brodu za obhajobou loňského druhého místa. Hned na úvod bych rád poznamenal, že letošní ročník tohoto tradičního zimního turnaje měl nečekaně dobrou úroveň, o níž se zasloužili týmy: Benátky nad Jizerou, Jablonec nad Nisou, Vysoké nad Jizerou, Železný Brod A a B, Dorostenci Dukly Liberec, Loko Česká Lípa a v neposlední řadě sestava Bostonských Mlátiček. Systém turnaje byl vzhledem k počtu devíti mančaftů na dvě skupiny (4 a 5 – ti členné) Ze kterých postupovali pouze dva první do semifinále.

Vyfasovali jsme tzv. skupinu smrti ve které se sešli týmy (Česká Lípa, Benátky, ŽeleBrod „B“, Dukla dorost a my.

První utkání jsme sehráli s houževnatě hrajícími dorostenci Dukly Liberec. Proti tomuto soupeři se nám povedlo v začátcích obou setů získat potřebný náskok čtyř pěti bodů a za tohoto stavu je tým Bostonských mlátiček k neudržení.V tomto zápase jsme si tedy dokráčeli k prvnímu cennému vítězství v turnaji. Druhým soupeřem nám byl tým domácího „béčka“se kterým jsme si poradili poměrně hladce ve dvou svižně odehraných setech.

Třetí utkání jsme sehráli proti Benátecko Berounským klátičkám a z našeho pohledu se tento zápas jevil jako vyvrcholením turnaje. První set jsme sehráli takřka bezchybně na příjmu což byla voda na mlýn pro mistrného volejbalového taktika Honzu Javůrka, který pak naše útočníky vysílal proti jednoblokům týmu Benátek s nimiž si naši zkušení útočníci takřka bezchybně poradili. Do druhého setu jsme vstoupili o něco vlažněji čehož využili Benátečtí ke získání potřebného náskoku, který jsme v průběhu setu postupně snižovali. V tomto setu se nám vůbec nedařilo zatlačit soupeře podáním a navíc jsme zbytečně kazili buchtózní podání a to z nepochopitelných důvodů. V závěru setu navíc ještě začal prudit do vlastních řad Aleš, jež je znám svoji nezkrotnou vznětlivostí což týmu taky nijak zvlášť neprospělo. S Benáteckými jsme se tedy rozešli smírně 1:1. Poslední zápas ve skupině jsme sehráli proti našim kamarádům z Lípy (mimochodem za ně nastoupilo několik členů Bostonských mlátiček) a v tomto mači jsme si po solidním výkonu a smírném výsledku 1:1 zajistili postup do semifinálového boje. Perličkou tohoto klání byla Božkova útočná pecka do Dejvovy hlavy, jež tuto situaci komentoval slovy, které bych zde nerad citoval….J

V semifinálovém Boji jsme narazili na vítěze druhé skupiny družstvo Jablonce nad Nisou a po celkově napjaté atmosféře v obou setech, kterou tvořili zejména hráči Jablonce, jež jsou známí svoji hádavostí a zbytečnými provokacemi. Tato vypjatá atmosféra se podepsala na výkonech všech hráčů, kdy nám odešel zejména příjem a velké starosti nám taky dělal Lamákův takřka bezchybný výkon, při kterém naše bloky vymetal jak pavouky ze sklepa.

Zápas o třetí místo již byl spíše exhibicí od obou zúčastněných týmu. V tomto zápase jsme se protrápili ke konečnému čtvrtému místu v tomto turnaji.

Po turnaji jsme si dali rychlou sprchu a vydali se do víru maloměsta zapít napůl vydařený turnaj. Oslava se konala v decentním stylu v příjemném prostředí jedné z Železno – Brodských hospůdek, kde jsme se do brzkých ranních hodin dohadovali nad udělením titulu nejhorší hráč turnaje na němž jsme se jednoznačně neshodli. Zpestřením večera byla jedna z nejinfantilnějších her tzv. střižba o facku, do níž jsme se samozřejmě taky pustil a díky Matesově rychlému zápěstí a mojí smolné střižbě mě ještě teď pobolívá krční páteř…JNoc jsme trávili v luxusním Fitcentru u Rydvalů. Za tento azyl bych jim chtěl jménem všech hráčů mlátiček poděkovat.Díky. K ránu si ještě Aleš s Davidem snížili hladiny zbytkáče na fitboxech u čehož se nečekaně dobře pobavili a po kladném ranním zhodnocení vydařené akce jsme se hromadně rozloučili a vyrazili ke svým domovům. Závěrem bych ještě rád poděkoval všem zúčastěným, že si udělali čas a přijeli reprezentovat náš pohodový týmek.

Autor:Aleš Vitvar

Znovuzrození Bostonských Mlátiček v Rokytnici...

Tento víkend (25,26.8) se Mlátičky vydali na původně neplánovaný turnaj do Rokytnice nad Jizerou. Důvod tohoto výletu byl prozaický a to zklamání z neúspěchu na turnaji v Dřevěnicích. Kde jsme si řekli, že zakončit Bostonskou sezonu posledním místem v základní skupině je pro náš mančaft nedůstojné.

Většina hráčů přijela do Rokytnice v sobotu v pozdních nočních hodinách, jelikož 3 hráči Bostonu měli v tento den turnaj na Křivoklátě za tým Benátek nad Jizerou.

 Po příjezdu takřka celého mančaftu jsme popíjeli nejprve v zázemí Rokytnických volejbalových kurtů s hráči ostatních teamů, kteří přijeli také v sobotu večer. Po uzavření tamního stánku (černej kocour usnul na pípě) s občerstvením jsme se přesunuli (teda jen část mančaftu) na místní disco ke Šnekovi. Dění v tomto místním klubu znám jen z vyprávění z druhého dne, každopádně to tam „píčsky“ nejzdatnější hráči Bostonu rozjeli ve stylu. Rodilý Rokytničák Honza Jahůdek přijel do Rokytnice ve věcech, ve kterých odehrál turnaj v Zákupech a na svoje propocené tričko začal balit místní fešandy, o které se pak dělil společně s Fílou a Tomášem. Tato trojka zde pařila do brzkých ranních hodin. Ostatní hráči ulehli ke spánku v chalupě u Aleše.

Po tom co jsme se ráno vzbudili v pohodlí horské chalupy, jsme se začali dohadovat, jak asi dopadl zbytek teamu, který v důsledku opojení a vidiny sqělích zážitků na DISCO Šnek odmítl průzkumně-navigační cestu k chalupě, čímž si podepsali ortel večerního bezdomovectví.

Ráno jsme tedy vstali a vydali se na nákup snídaně do místního TESCA a koho jsme nenašli na lavičce na náměstí…..Honza Javůrek tam seděl v kraťáskách na lavičce (viz.Foto úvodní strana) a bezstarostně podřimoval. My jsme tedy provedli patřičnou fotodokumentaci a Honzu probarali z deliria. Poté jsme se odebrali na kurty v domnění, že tam nalezneme zbytek teamu. Jediný, koho jsme tu však nalezli, byl zodpovědný „nový“ objev Bostonských mlátiček Jenda Bret. Postupně pak dorazili i Fíla, kterého si naštěstí všiml na lavičce u haly a přivezl Míra Neuman, který si Fílu pamatoval z předchozího dne. Jako poslední člen mančaftu dorazil i Tomáš němec, kterého vzbudil místní občan tmavé pleti se slovy (tak už ses snad vychrápal dost), když našel Tomáše na svém dvorkuJ

Po takto dramatické kompletaci teamu jsme mohly vesele zahájit turnaj úvodním zápasem proti zkušeným borcům z Benešova u Semil poučení z úvodního zápasu v Dřevěnicích, jsme však tento zápas zvládli bez chybičky a došli si tak pro cenné vítězství v úvodním zápase turnaje. Další zápasy v sedmičlenné skupině jsme absolvovali v podobném duchu a to i s favoritem turnaje (hráči Kladna), jediné zaváhání bylo proti domácímu teamu dobře v poli hrajících Rokytničáků se kterými jsme remizovali 1:1. Tento kvalitní výkon nám zajistil první místo v jediné sedmičlenné skupině a posunul nás tak do finále proti druhým ve skupině, jimiž se stali hráči Kladna.

Na finálový mač jsme se pak řádně nahecovali a neponechali nic náhodně. Za předvedené výkony a plnění předem dohodnutých taktických rošád bych chtěl pochválit všechny hráče Mlátiček zejména pak takřka bezchybný výkon Jedy Breta v útočné fázi, jež si poradil i s těžkými náhrami z pole proti dvojbloku. Oceněním za takto takřka bezchybně sehraný mač pro nás bylo vítězství 2:0 na sety proti soupeři, jež na tomto turnaji drží úctyhodný rekord

13-ti vítězství v řadě.

Na závěr bych ještě rád poděkoval všem hráčům, kteří v letošní sezóně reprezentovali náš týmek na několika náročných turnajích. A doufám, že příští letní sezóna Nás mlátiček bude alespoň tak dobrá jako ta letošní.

Volejbalu a Mlátičkám třikrát ZDAR.

Autor:Aleš Vitvar

Velké zklamaní mlátiček v Dřevácích

Studenou sprchou se stal pro Bostonský Mlátičky tradiční turnaj v Dřevěnicích. Většina hráčů (všichni) přijela již v sobotu. Někteří ráno, to kvůli rozehrání se před obhajobu třetího titulu v řadě (mimochodem se jim podařilo první den solidně obsazeného turnaje krajských tříd získat prvenství a to nejen díky sqělým výkonům, ale také díky Jaworově táhlému zápěstíJ) a někteří až večer.

Hromadný noční kulturně-aklimatizační pobyt proběhl v celkem klidném duchu. Zúčastnili se ho takřka všichni hráči až na Jakuba Macháčka, který se v poslední době snaží o detox (kecá, bojí se tmy) a proto šel spát již při prvním klekání..:-) Ještě večer jsme se dohodli kdo půjde přihlašovat turnaj, tentokráte padla volba na Matese, jakožto na nejmladšího bostonského Demagoga. A to byla asi chyba…Mates se v tu ránu jak zjistil, že je v něj kladena taková důvěra sebral a šel spát, následkem čehož pak ráno nemohl dospat a přihlásil tak turnaj mezi ranními ptáčaty, kteří jak známo bývají na první mače řádně připravení a navíc čím dřív přihlásíš tím spíš pořadatel předpokládá že jsi schopen brzo začít hrát.

Takže jsme šli hnedka v první rundě a proti celkem čapavejm moravákům. Tento zápas jsme navíc sehráli dost špatně což nás stálo vítězství a postup do dalších bojů. Druhým soupeřem ve skupině nám byl tým složený z hráčů z okolí Prahy. S tímto týmem jsme se setkali již v několika předchozích ročnících a to vždy vítězně, tentokrát jsme však nastoupili již s jistotou, že nemůžeme postoupit a přesto že jsme si řekli, že předvedeme výkon hodný Mlátiček jsme i tento zápas prohráli a naše pouť za třetí obhajobou v řadě skončila posledním místem v základní skupině.

Čtyři hráči Bostonu se také přihlásili do soutěže mixů a to pod krásným  názvem by Bája „Na obláčku“, kde se jim podařilo postoupit ze základní skupiny. V prvním vyřazovacím kole však narazili na silný mančaft tvořený třemi Dobřichovickými a Jedním Českobudějovickým hráčem a i přes sympatický a bojovný výkon jsme na soupeře nestačili a prohráli zápas hraný na jeden set v poměru 25:23.

Na závěr turnaje jsme se ještě domluvili, že takto zakončit sezonu by nebylo vůbec vhodné a proto vyrážíme ještě na jeden turnaj v Rokytnici nad Jizerou, kde se pokusíme překazit šňůru reprezentantům Kladenského volejbalu, kteří drží na tomto turnaji vítěznou šňůru neuvěřitelných 12-ti zápasů.

Autor:Aleš Vitvar

Vranov

Tento víkend (28,29. srpen) se Bostonské mlátičky rozhodli nejet za obhajobou titulu do každoročně kvalitně obsazovaného turnaje v Mnichově Hradišti a vydali se na již loni plánovanou Moravu, konkrétně na solidně sponzorovaný a kvalitně obsazený turnaj na Vranovské přehradě. Na jih jsme vyrazili dvěma kárkama každá s trochu jinou taktikou. Mozek akce Jan Jahůdek se vydal přes Prahu po D1, kde kluci chytili kolonu a vařili tak celou cestu na Vranov. Druhá kárka vedená Matesem se vydala přes Kolín a Havlbrod po zdánlivě časově náročnější trati, která se i přes četné zastávky na benzínových pumpách z důvodů Fílovi nikotinové závislosti J ukázala jako rychlejší. Po řádné páteční aklimatizaci jsme v brzkých ranních hodinách upadli v kóma a probrali se až těsně před zahájením turnaje. Základní skupinu jsme sehráli bez sebemenšího zaváhání na odlehlém antukovém hřišti u místního hotelu (mimochodem tu měli točený géčko za 14,-) a postoupili z prvního fleku do dalších bojů. Po základní skupině následovala skupina o postup do nedělních finálových bojů. V této skupině narazili na celkem kvalitní tým z Poštorrný nad nímž sme zvítězili první set v poměru 25:23 tento vyrovnaný výsledek byl zapříčiněn zejména neuvěřitelným výkonem a nesmyslnými výroky, kterými pan rozhodčí Zeman prokázal svoji naprostou neznalost základních volejbalových pravidel a rozhodil tím tak některé hráče Mlátiček. Druhý set byl opět v režii pana rozhodčího Zemana tentokrát však dokázal set pro Poštornou upískat a to v poměru 25:21. Zklamaný tým mlátiček se po této studené sprše znechuceně odebral k poladění formy do místního stánku a k dalšímu zápasu proti Hašišákům nastoupil bez rozpinkání což nás stálo cenné body. V posledním zápase ve skupině jsme tak museli přehrát celkem obstojně hrající tým v poměrech 25:15 což se nám podařilo jen v prvním setu a nepostoupili jsme tak o jediný bod z této skupiny.

Po turnaji jsme si řekli, že si nenecháme zkazit víkend jedním Zemanem a věnovali jsme se kulturním aktivitám opět do brzkých ranních hodin. V neděli jsme si pak o něco déle přispali a koukli po volejbalistkách, jež měli turnaj pouze v neděli a v klídku se odebrali ke svým domovům.

Zajímavostí této akce byl vznik bostonské hymny viz. hymna.

Autor:Aleš Vitvar